Luna Rose Daesyn

Vek: 18

Druh: Čarodejníčka - iskrivá mágia

Povolanie: Fyzioterapeutka

Záujmy: 

- pozorování západů slunce, trávení času s přáteli nebo sestrou, chození do přírody, její práce, hudba, kreslení, lukostřelba, házení noži.

 

Charakteristika:

Poměrně malá a hubená brunetka s krásným úsměvem a laskavým srdcem, která každému ráda pomůže. Je velice upřímná, i když někdy až moc. Jde si za vším a nikdy se nevzdává. Je na všechny hodná, i když někdy se jí to samé nevrací od ostatních. Dokáže lidi rozesmát, a proto ji mají všichni rádi. Vždy šíří dobrou náladu všude, kudy chodí. Je společenská a nemá ráda hádky. Je empatická a dokáže se dobře vžít do jiných lidí a proto vždycky dokáže dobře poradit. Nikdy neodmítne příležitost naučit se něco nového. Vždycky chtěla využít své schopnosti k pomáhání lidem a to se jí i splnilo. Svou práci proto miluje. Má tajné sny a naděje a věří, že se jí jednou splní. Nikdo ale není dokonalý. Od mala se lekne každé maličkosti. Stačí třeba, když ji někdo moc nahlas pozdraví, nebo něco spadne. Kromě toho se bojí navazovat vážnější vztahy, nejen milostné, ale jakékoli. To proto, že se bojí, že tak jak přišli, můžou z jejího života lehce odejít.

 

Minulosť:

Luna se narodila v létě jen deset minut po své sestře, Astrein. Už od narození byly k nerozeznání a byly nerozlučné. Kromě dvojčete do její rodiny patřil i starší bratr, který si s nimi vždy rád hrál. Rodiče je měli obě rádi, i když jejich táta měl někdy zajímavý způsob, jak to ukázat. Jejich bráška neměl takové štěstí. Protože to nebyl jeho vlastní otec a také proto, že to byl míšenec, se k němu nechoval vůbec hezky. Proto dvojčátkům jednoho dne bráška zmizel ze života a už se nevrátil. Po tom co odešel, byl jejich táta čím dál víc nesnesitelný i k nim. Dvojčátka si toho moc nevšímala. Holčičky byly spokojené, že mají jedna druhou. Čím byly starší, tím víc byly nerozlučné. Když byly malé, stejně se oblékaly a málo kdy je někdo zahlédl jednu bez druhé. Pokud se to ale stalo, nemohli si nikdy být stoprocentně jisti, která z nich to je, protože se rády vyměňovaly a hráli jedna druhou. Ale potom přišla škola. Luna si myslela, že se nikdy nic nezmění, ale to se mýlila. Všímala si, že spolužáci věnují pozornost spíš jí, vybírají si ji v tělocviku a na skupinové práce, ale její sestřička zůstávala pozadu. Proto se snažila, jak mohla ji všude brát s sebou. Lunu moc mrzelo, když se její dvojče začalo od ní vzdalovat. Když byly doma, byla to pořád ona, ale jakmile přišel někdo jiný, jako kdyby byla jiný člověk. Luna měla ve škole hodně kamarádů a tak nějak se zdálo, že jí tam má každý rád, ale ona by to všechno vyměnila za to, kdyby mohla dostat zpět svou usměvavou As. Protože Luně šli dobře věci ve škole, její rodiče začali po As chtít, aby se jí vyrovnala a tím vznikaly hádky. Lunu ničilo, vidět svoje dvojče v slzách a tak se jí vždy snažila nějak zlepšit náladu. Když přišel výběr střední školy, s As se shodli, že půjdou spolu na stejné gymnázium. To nebylo pro Lunu těžké rozhodnutí. Nevěděla, co chce dělat za povolání. Jediné, s čím si byla jistá, bylo, že chce zůstat na blízku As a chce pomáhat lidem. Luna doufala, že to na nové škole bude jinak, že si její dvojče najde kamarády a bude zase usměvavá. To se ale nestalo. Luna si hned první den našla nejlepšího kamaráda, Bellamyho, a spřátelila se s hodně lidmi. As si na druhou stranu nikdo ani nevšiml. Luna si už nevěděla rady a tak s tím nic nedělala. Prostě jí radši nechala zalezlou ve své ulitě, dokud byly ve škole a potom, když byly doma, se s ní bavila a smála, jako by se nic nedělo. Z jejího nejlepšího kamaráda Bella se po nějaké době stalo něco víc a začali spolu chodit. Luna byla ráda, když zjistila, že její sestřička si také někoho našla. Myslela si, že budou konečně obě šťastné. Po nějaké době se ale As začala zavírat v pokoji a někdy nevyšla ven klidně i několik dní. Luna o ní měla vážně strach, ale nevěděla co dělat. Čas od času sice zahlédla ve své sestře člověka, kterým bývala dřív, ale to jen když byly samy a As se mohla uvolnit. Luna byla za takové chvíle nesmírně vděčná. Většinou ale byla As pryč a jediné, co od ní slyšela, byl nanejvýš pozdrav. Po nějaké době si řekla, že se nebude pořád snažit dostat se zpět ke své sestře. „Až bude připravená se mnou mluvit, udělá to.“ říkávala si. I když to pro ni bylo těžké, pokoušela se nevšímat si toho, jak As pořád mizí a že někdy smrdí cigaretami. V tomhle období ji hodně pomáhal Bellamy. Všechno, co v sobě doma ukrývala, aby to nikoho neovlivňovalo, mu říkala. On vždycky poslouchal a věděl co říct nebo udělat, aby jí zvedl náladu. Jednoho dne se ale s rodinou odstěhovali. Než odjel, řekl Luně, že bude lepší, když půjde dál se svým životem, protože nevěří, že vztahy na dálku fungují. Luna to na jednu stranu chápala, ale na druhou stranu jí to zlomilo srdíčko. O nic lepší nebylo, když asi o měsíc později přišla její sestra po dlouhé době pryč domů a celá se třásla. I když na tom její sestra byla nejhůř, takhle jí ještě nikdy neviděla. Do teď neví, co se jí stalo, ale od té doby na tom byla ještě hůř. Kdykoli se jí pokusila obejmout, As ucukla a utekla. Luna ale věděla, že teď jí její sestra potřebuje víc než kdy dřív. Proto vzdala to, že se chtěla držet zpátky a pokoušela se navázat znovu dobrý vztah s As. Kdykoli měla příležitost, snažila se jí zlepšit náladu. Po nějaké době jí začala As znovu důvěřovat. Nikdy to sice nebylo takové, jako když byly malé holčičky, ale i tak byla ráda. Nakonec se jí splnil i její sen a začala pomáhat lidem ve svojí práci. Začala pracovat jako fyzioterapeutka a její pacienti si jí vždy chválili, protože nebyla jako ostatní doktoři, kteří se celý den mračili a těšili se, až budou moct jít domů. Luně nikdy nechyběl úsměv a vždycky se snažila lidem co nejlépe pomoct a zlepšit náladu. To měla nacvičené z domu, kde to stejné zkoušela i na As.

​

Zaujímavosti:

- Miluje čokoládu, už jen proto, že na ní byla jako malá alergická.

- Ráda všechny objímá, protože si myslí, že jim tím zlepší náladu.

- Její nejoblíbenější barva je červená, jako při západu slunce, který miluje

- V jejím šatníku ale vyhrává spíše černá.

- Nikdy jí na ruce nechybí náramek s peříčkem, který nosí jako památku na babičku.